OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
MASACHIST možno bez veľkého preháňania označiť za poľskú deathmetalovú superskupinu. Zostavu tvoria kus po kuse známe mená nielen tamojšej scény, kto neverí, pre toho to vezmem po poriadku. Basgitarista Heinrich – ex-DECAPITATED. Bubeník Dariusz „Daray“ Brzozowski má toho kopu, z bývalých pôsobísk vyberám VADER, AZARATH a PYORRHOEA, naživo ho môžete vidieť v DIMMU BORGIR. Gitarista Thrufel takisto pobudol u AZARATH a taktiež u kedysi uznávaných YATTERING. Druhý gitarista (a v rokoch 2005 – 2008 vokalista) Aro sa so SHADOWS LAND na až také „hviezdne“ pozície nedostal, zato pod pseudonymom Pig sa neukrýva nikto menší než Wojciech „Sauron“ Wąsowicz, bývalý vokalista DECAPITATED. Výsledkom doterajšej spolupráce týchto hudobníkov je demo a dva albumy, z ktorých aktuálny „Scorned“ vyšiel 3. septembra u poľských Selfmadegod Records.
Musím povedať, že dostať sa pod kožu najnovšej deväťskladbovej kolekcii mi pár týždňov trvalo. Ide totiž o hudbu, na ktorú si musíte nájsť čas a jej vnímanie je v prípade, že máte na práci niekoľko vecí naraz a nahrávky na recenzovanie sa tlačia v poradovníku, na ktorého koniec ani nedovidíte, dosť sťažené a zradné. Povrchné vypočutie by totiž mohlo vyniesť verdikt „príliš disharmonické, nelezie to do hlavy, tu máte šesť bodov, lebo hrať evidentne viete a aj zvuk sa mi páči“. To by bola škoda a MASACHIST by som ukrivdil.
Poliaci hrajú, aspoň podľa môjho názoru, nabrúsený a moderný death metal, ktorý je skôr technického rázu, čo však nebráni vyslovene tvrdému, natlakovanému a ťažkému vyzneniu. To je veľký plus, pretože mnoho „technických“ spolkov sa vrhne na kadejaké trilkovanie a milión hmatov na gitare a deathmetalová podstata im úplne unikne. Ak to ešte zabalia do zvuku „aus Bakelit“, nešťastie je hotové. MASACHIST netrilkujú, hrajú ťažké, hutné riffy, často disharmonické, polámané, nepravidelné, s kopou stopiek a možno ich v tomto smere prirovnať k DECAPITATED, len s tým rozdielom, že výsledný dojem v ich prípade až tak nepáchne ovplyvnením MESHUGGAH.
A komplikované štruktúry nie sú ani hlavnou zbraňou MASACHIST. Stačí sa poriadne započúvať, a do popredia vystúpia útočné náklepové deathmetalové linky a temná atmosféra, ktorá má niekedy dosť blízko aj k IMMOLATION alebo CANNIBAL CORPSE. Vzhľadom na ich striedanie s výrazne disharmonickými sekačkami a nárezmi tu však v podstate absentuje „staroškolský“ dojem. Rytmicky členitá hudba Poliakov pracuje skôr s agresivitou než s nejakou treskúcou melodikou, harmónie sú ťaživé, zlovestné a vokál je viac-menej jednodimenzionálny, nepriateľsky a zlostne pôsobiaci hlbší deathmetalový rev. Typicky žánrový arzenál na niekoľkých miestach spestrujú klávesové a industriálne pôsobiace samplované vsuvky..
Pokiaľ ide o zvuk, je vydarený, hutný, veľmi tvrdý, skôr čistý a prirodzený, nikto sa tu nemusí vyhovárať na to, že výsledná umelá hmota má vyjadriť „neľudskosť“ alebo odľudštenosť“. Tu sa surovosť a zhubnosť podarilo vyjadriť hudbou samotnou. Ak chcete death metal, v ktorom sa treba najprv poriadne zorientovať, aby ste si ho naplno vychutnali, MASACHIST môžu byť dobrým tipom.
Z pri povrchnom počúvaní priam nepríjemnej a nervy trhajúcej hudby sa vynorí veľmi dobrý drviaci a agresívny death metal. Venovať tejto nahrávke viac času, než býva bežným zvykom, sa oplatí.
8 / 10
Heinrich
- basgitara
Daray
- bicie
Thrufel
- gitary
Aro
- gitary, sprievodné vokály, klávesy
Pig
- vokály
1. Drilling The Nerves
2. The Process Of Elimination
3. Straight And Narrow Pat
4. Manifesto (100 % D.M.K.M.)
5. Higher Authority
6. Opposing Normality
7. Liberation
8. Liberation Part II
9. Inner Void
Scorned (2012)
Death March Fury (2009)
Promo (demo) (2007)
Vydáno: 2012
Vydavatel: Selfmadegod Records
Stopáž: 38:52
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.